Milí pánové všeho tvorstva, my ženy s vámi samozřejmě sdílíme nekonečné nadšení z vašeho dokonalého motorového vozidla, ale vše má své meze. Pokud o to neprosíme, ušetřete nás prosím všech možných technických popisů (většinou totiž stejně vůbec netušíme, o čem mluvíte), napínavých historek o původu motoru a ostatních součástek, nemučte nás tím, že nám budete ukazovat, co všechno ta věc umí a ač se to nezdá, ženám opravdu „hrabačky“ nepřijdou vzrušující. A to není vše. Dalším skandálním odhalením je, že když řekneme, že nemáme rády rychlou jízdu, tak jí opravdu nemáme rády. Není to jako s drahou kabelkou, či šperkem, po kterém nestoudně toužíme, upejpáme se a říkáme vám, že tak drahou věc nemůžeme přijmout a že ji vlastně ani nepotřebujeme – potřebujeme a vyžadujeme ji po vás, jen nechceme, abyste si o nás mysleli, že jsme otřesné hrabivé mrchy. Takže pokud sedíme vedle vás (mimochodem na „sedadle smrti“), na zběsilou jízdu laskavě zapomeňte. Zběsile totiž pojedeme sami, až si sedneme za volant.

Nemusíme být obeznámeny s intimními servisními prohlídkami, radši nám nesdělujte, kolik do auta investujete, protože poté bychom určitě požadovali, abyste se o nás také starali s takovou pečlivostí. A to byste se pěkně prohnuli. Nepotřebujeme vědět, čím vším ho krmíte a kolik toho sežere, to nás bude zajímat ve chvíli, kdy se bude jednat o náš vůz. No a také se prosím vyvarujte častého básnění o vašem mazlíkovi, jinak budeme žárlit a všichni dobře víme, co všechno je člověk schopen v takovém stavu provést…

Takže pokud ženu chcete svým vozem oslnit, bohatě stačí říct, že byl velmi drahý (to doporučuji zdůraznit), může jet velmi rychle a samozřejmě je velmi bezpečný. Nic víc většinou vědět nepotřebujeme.  Jo, a abych nezapomněla, když se s přáteli bavíte o ženách a autech, nezapomeňte to rozlišovat. Nezmiňujte se, kolik vás stojíme, co by bylo třeba opravit a hlavně vypusťte to, kolik toho sežereme – za všechny křehké bytosti vám děkuji :o).