Donedávna byla teta tvrdá sportovkyně, v zimě v létě svištěla na kole kamkoliv si jen zamanula (klidně až do tramtárie), ale od té doby, co má krásné malé modré autíčko, na dvě kola zanevřela, sviští na čtyřech a pěkně zastřešená. No kdo by se jí taky divil, že?

Pár dní zpátky teta jako vždy uposlechla nařízení úřadu a zajela autem do garáže. Před domem na trávě totiž nějakého záhadného důvodu parkovat nesmí. Ale co čert nechtěl, někdo tam nahoře se usnesl, že je potřeba ulici, kde teta bydlí pořádně rozkopat. Nevím přesně, za jakým účelem se blesková kopací akce konala, každopádně to bylo velké. Skoro to vypadalo jako přípravy na vodní příkop. Než by řekl švec, bylo tetino autíčko odříznuto od světa, no leda, že by mělo křídla, to by pak tu jámu hravě přelétlo, ale bohužel teta není James Bond, tudíž perpetum mobile vážně nevlastní. Rozlícená teta byla tedy nucena opět vytáhnout kolo a jako bohyně pomsty vtrhla na úřad, kde všechny srovnala do latě, a odšlapala domů. Klepající se pracovníci úřadu jí slíbili (jak znám tetu tak snad i na smrt své matky odpřísáhli), že zajistí, aby auto mohlo přes jámu v klidu jezdit tam a zpátky, kdykoliv si teta zamane. Sliby, chyby.
Teta dorazila domů, vyklonila se z okna a netrpělivě čekala, co se bude dít. Nedělo se nic.

Až po několika připomínkových telefonátech se situace vyřešila a sice tak, že přijelo auto plné nějakého štěrku či co a jámu zasypalo. Teta se zaradovala, strejda vyjel s autem z garáže a zasekl se v díře. Veškeré jeho řidičské zkušenosti mu byly na nic, trčel zabořen ve štěrku a měli o zábavu postaráno. Nakonec si díru museli „přemostit“ sami, podle lidí z úřadu je totiž problém vyřešen. Hotovo, šmytec, konec diskuse.  To mi trochu připomíná jednání lékařů, kteří mé babičce při operaci levého kyčelního kloubu prodloužili nohu, což odmítli přiznat a v propouštěcí zprávě se můžeme dočíst, že během operace se babičce pravá noha zkrátila…