Parkování je problém téměř všude, to víme všichni, otázkou je, co s tím? Nic. Mizerné parkování je bohužel další obludnost, se kterou se chtě nechtě musíme smířit, protože s tím asi těžko něco uděláme. Leda, že se všichni kolektivně vzbouříme zákazům stání, zastavení, parkování atd. Něco mi ale říká, že to by nebylo moc dobré.

Aut je pořád víc, místa k parkování mizí rychlostí blesku a nejhorší jsou ti sobci, co se rozplácnou přes dvě (když mají dobrý den tak i přes tři) místa a vůbec je to netočí. Ale nás to točí. Bohužel jediné, co s tím můžeme dělat je, se vyvztekat. Nedoporučuji se rozčilovat na dotyčné, více-místné parkovače, nemá to žádný smysl.

Budou na vás povýšeně hledět, jako na nesvéprávné, prskající zoufalce a to vás vytočí ještě víc, než jejich sobecké parkování. Jo a málem jsem zapomněla na ty „dobrodince“, co vás zablokují, vy nemůžete odjet, naprosto netušíte, komu ten pekáč, co vás blokuje patří, jste vzteky bez sebe, protože určitě nestihnete to, co prostě stihnout musíte a to všechno jen kvůli tomu ignorantovi. Je to k vzteku. Kromě „roztahovačů“ a sobců můžete taky narazit na tzv. „dokazovače“. „Dokazovači“ (logicky proto, že si něco dokazují) se prostě narvou tam, kam se my ostatní, normální, necpeme. Dobu se nakrucují a štelují a když se jim to konečně povede, hrdě se vyvalí z auta obcházejí místo činu pořád dokola a obdivují své parkovací dovednosti. Vůbec je nezajímá, že díky jejich úchylnému sklonu k „sardinismu“, budou mít okolní řidiči třeba nepříjemnosti. Takhle to přeci dál nejde, a proto vyzývám všechny „roztahovače“, „blokovače“ a „dokazovače“, mírněte své vášně a myslete víc na ostatní.