Jsou dvě věci, které za žádnou cenu nesmíte svému partnerovi říct. Za prvé, že je špatný řidič a za druhé (a to ho dorazí), že je špatný milenec. Chlapi jsou sice ješitní, to je věc jasná, ale vydrží toho poměrně dost. Můžete jim vyčítat téměř cokoliv (věčné civění na fotbal, nepořádek, to že se vám dost nevěnují), ale běda vám, zkritizujete-li jejich řízení a rozmnožovací dovednosti aneb ony dvě magické věci, na kterých si opravdu zakládají. Všimněte si, jak jsou k sobě ženy kritické. Poměrně často přiznávají, že nejsou dobré řidičky – i když to není pravda, ale slyšeli jste někdy nějakého muže říct, že je špatný řidič? Já tedy ne. Myslím si, že pravděpodobnější je, že budu vést hlubokomyslnou debatu s mezigalaktickým vyslancem, než že od muže uslyším alespoň malou pochybnost o jeho řidičských dovednostech. Muži a řízení, to je asi tak jako ženy a vaření. Já jsem si vždycky myslela, že budu velice emancipovaná, nezávislá a moderní žena, vaření a podobné věci se mi budou vyhýbat obloukem a hups, když někdo nepochválí to, co jsem uvařila, jsem vytočená na maximum, sice se to snažím statečně skrývat, ale stejně nakonec vybouchnu. Myslím, že nejsem jediná. Ať už ženy tvrdí cokoliv, být špatnou kuchařkou, je přes veškerou emancipaci a feministické šílenství opravdová potupa. A s přihlédnutím k již zmíněné mužské ješitnosti, musí být muž, kterého nazveme špatným řidičem, úplně zničený. Dámy, nedělejte jim to! Sice jsou to tvrďáci, ale co je moc… Proto navrhuji toto: řídí-li váš muž - milenec-přítel (chcete-li doplněk) vážně hrozně, zatněte zuby. Nemusíte ho chválit, ale nekritizujte ho. Velmi špatně to snáší. Když to bude opravdu k nevydržení, opijte ho – alkoholu odolává asi tak jako fotbalu a v opilosti řídit nesmí – budete to muset vzít prostě za něj, nedá se svítitJ.