Spousta lidí je nenávidí a ač nejsou žhavou novinkou, stále je mnozí řidiči neumí „používat“ (když opouštíme kruhový objezd blikáme!). No a chudákům neprůbojným řidičům hrozí, že se nejen že nehnou z místa a nic pak nestihnou, ale kolona tvořící se za nimi je pravděpodobně vzteky sežere. Někteří lidé ovšem kruháky milují. Moje kamarádka dokáže nadšeně kroužit celou věčnost, jednou dokonce přesvědčila své kamarády, aby se účastnili jejího vzrušujícího experimentu – má vážně přesvědčovací talent. Několik aut najelo na kruhák, kroužilo a kroužilo, až úplně zablokovalo dopravu. Naštěstí většina ze zúčastněných řidičů jsou soudní lidé, tak to netrvalo dlouho.

Ovšem jedno se kruhákům musí nechat. Báječně se na nich zvrací. Ne, vážně, to je fakt! Máte v autě potenciálního zvraciče? Neobtěžujte se zastavováním, vemte ho na kruhák. Jako moje maminka. To se tak stalo, že se tatínek potkal se starým dobrým kamarádem a taková potkání nekončí jedním panákem. Většinou končí, až když dojde pití, nebo zavřou. V naší kauze zavřeli (pravděpodobně proto, že jim došlo pití). Opilý tatík se sice snažil všechny kolem sebe přesvědčit, že je střízlivý, ale i přes veškerou snahu ho padání a nesouvislé blábolení usvědčilo. Mamka ho naložila do auta a jala se ho dopravit domů. Táta se statečně držel a o tom, že by se mu snad dělalo špatně ani necekl, maminka se škodolibě bavila a nějak mu situaci neulehčovala, spíš naopak. Vrcholem její antipomoci byla akce kruhák. Jen ho uviděla, dostala nápad. Divoce kroužila tak dlouho, až statečný otec nevydržel, hbitě se vyklonil z okýnka, odstředivá síla mu napomohla – neušpinil auto, ulevil si a dál dělal jakoby nicJ.