„Neřídíš proto, aby ses někam dostala, řídíš přece proto, že tě to baví“…pravil můj spolubydlící. Pochybně jsem se na něj podívala a řekla jsem: „Když se chci bavit, jdu nakupovat“….po téhle hlášce se na mě podíval jako na slabomyslného úchyla (on uznává jen nákupy po internetu – jinak je to ztráta času), já jsem ho probodla očima a bylo po debatě. A to je přesně ono. Muži auta milují, ženy milují muže co auta mají. 70% mužů si myslí, že jim auto zaručí přízeň ženy a mají pravdu. Sice s nimi souhlasí jen 60% žen, ale dámy, ruku na srdce… Na chlapa ve skvělém autě přece automaticky koukáme jinak, než na pěšáka, že? Muži si bez auta dokážou život představit jen těžko, řízení si vážně užívají, relaxují. To většina žen je z řízení ve stresu. To pak vede k tomu, že si občas za volantem zpívají, já pískám – jako myš, je to uklidňující. Ráda bych si zpívala, ale zpívám hrozně, nemůžu se ani slyšet. Když jsem byla malá, zpívala jsem hezky. Chodila jsem dokonce do pěveckého kroužku. Ale vždycky, když jsme měli vystoupení a měla jsem zpívat sólo, omdlela jsem. Zatmělo se mi před očima a práskla jsem sebou. Když jsem měla dobrý den, strhla jsem i okolní dívenky, a když špatný, tak sem spadla rovnou, buď dopředu na nos, nebo dozadu na hlavu…obojí bylo bolestivé a zanechalo to trvalé následky. Po pár vystoupeních má pěvecká kariéra pochopitelně skončila. Ale zpět k zábavě za volantem. „Když muže řízení tak baví, proč se teda u toho tak vztekaj? (Ano, skutečně se vztekají a nadávají a troubí – to je jako baví?) To si jako užívají?“…zeptala jsem se svého vševědoucího spolubydlícího. Ten mi s výrazem býka v aréně vztekle odvětil, že za to můžeme my, ženy. Myslím, že tady ono pověstné za vším hledej ženu je trochu mimo mísu. My těžko můžeme za všechny ty zácpy, objížďky a opravy vozovky, takže milí pánové, hoďte se do klidu, relaxujte a užívejte si.