Rychlost není vždy tím nejlepším řešením. Rychle jíte? Víc toho sníte, bude vám špatně a budete tloustnout. Rychle mluvíte? Nikdo vám nebude rozumět, budete vypadat nepříčetně a dost možná se udusíte, protože se nestačíte ani nadechnout. A do třetice všeho dobrého – rychle jezdíte? V lepším případě dostanete pokutu, ztratíte body, v horším přijdete o řidičák a nejen, že ohrozíte sebe, ale také ostatní. A navíc, pokud budete chtít zapůsobit na nějakou slečnu, tak trochu přibrzděte. Nebo se slečna či dáma pořádně vyděsí a zmizí, ani nebudete vědět jak. Nejlepší dojem uděláte tak, že budete řídit předpisově a bez problémů. Budete působit spolehlivě a solidně, budeme se s vámi cítit v bezpečí a hlavně z vás nebudeme mít dojem, že si potřebujete něco dokazovat. Není nic horšího, než nevyřáděný mamlas řítící se krajinou s větrem o závod a volume na max., který vřeští do rytmu decibelů, cuká sebou, hází na vás „zábavné“ obličeje a  myslí si, jak vás dostal na lopatky a jak jste z něj hotová. Ano  hotová skutečně jste. Buď na něj vyjeveně koukáte a nevěříte tomu, co vidíte, což si dotyčný pravděpodobně vysvětlí jako zbožné obdivování a ještě přidá, nebo hrůzou křičíte, což on netuší, myslí si, že tak zpíváte. Je to děsivé. Chápu, že když máte stádo koní pod kapotou, musí být skvělé to pořádně rozjet, většinou to ale nejvíc rozjíždí ti, co zmíněné stádo nevlastní. A to je pak opravdu požitek, když sedíte v něčem, co se klepe tak, že sami sebe vidíte odřenou zadnicí svištět po silnici, to opravdu není moc pěkná představa. Proto navrhuji všeho s mírou. Netýrejte své koně, nestresujte spolujezdce a nedrážděte policisty, bude vám líp.