Už je to sice pár dní od začátku semestru, ale pořád to ještě slavíme – nějak si to alkoholové řádění přeci omluvit musíme, že? No a tak se stalo, že jsme takhle zase jednou na bytě slavili (to je lepší, než napsat, že jsme se zase opíjeli). Ale zatímco dívčí část poměrně brzo odpadla a zhruba ve dvanáct zbaběle zalezla do postele, kluci – tvrďáci, pokračovali, následováni alkoholovým oparem, vzhůru do víru velkoměsta. Evidentně to byla noc s velkým N. To jsme, my dvě zbabělkyně pochopily, když se k ránu rozrazily dveře a banda opilých vysokoškoláků vtrhla do bytu. Obvykle se chovají tiše, jako myšky, a až na výjimky vůbec nevíme, kdy kdo přišel. To ráno to ale bylo dost divoký, s hrůzou jsme poslouchali jejich nadšené výkřiky, podivné rány a hlášky. Podle toho, co jsme mezi vole a vole a ty vole stačili postřehnout se něco stalo v obýváku a podle míry jejich nadšení jsme tipovali, že se nám to vážně nebude líbit. Úplně jsem se děsila rána. Naštěstí jsem byla tak unavená, že hrůzostrašné úvahy o pozvracené sedačce a jiných děsech, netrvaly dlouho. Když jsem se ráno probrala a vzpomněla si na ten jejich příchod, vyplížila jsem se z pokoje a s vážnými obavami jsem se sunula směr obývák. No teda musím říct, že tohle jsem opravdu nečekala. Za gaučem majestátně trčely „práce na silnici“ a „povolená rychlost 30“. Stála jsem ve dveřích a civěla jsem, vůbec jsem nedokázala pochopit, jak je proboha napadlo tohle přitáhnout. Mé úvahy přerušila hýbající se deka na gauči, ze které vylezla hlava jednoho z kluků a podle blaženě hrdého výrazu v jeho tváři mi bylo jasné, že ukořistění těch značek je pro ně věc zcela zásadní. Chtělo se mi strašně smát, ale radši jsem výchovně zakroutila hlavou a rychle zapadla na záchod. Naštěstí nebylo obsazeno, takže nápis „Tvůj zadek musí počkat!“ jsem minula bez povšimnutí, ovšem nálepka „Líbím se ti?“, umně umístěná na záchodovém prkénku mě dorazila…Myslím, že hlasitě se smát na záchodě, není úplně normální, ale za daných okolností, to bylo omluvitelné. Je to zvláštní, ale i přes to, že mí spolubydlící jsou slušní a ukáznění studenti, dopravní značky je doslova nutí k páchání výtržností – a rozhodně v tom nejsou sami. Myslím, že je to určitá pomsta značkám, do teď je značky ovládaly, museli na ně brát ohled a dělat, co jim nařizují…Teď je všechno jinak, oni jsou páni značek, oni je uvěznili v obýváku za gaučem, a teď budou značky skákat podle toho jak pískají oni!!!