Od té doby, co randím s pojízdnými chlapci, to máme zhruba tak pět, šest let, řeším zásadní problém… Zavírání dveří. Možná se vám to zdá dost divné, ale to, jak bouchnete, nebo nebouchnete dveřmi, o vás hodně prozradí. Je to něco jako podání ruky. Podání ruky je ovšem na rozdíl od zavírání auta naprostá brnkačka. U auta je spousta nástrah. Předně každé auto má jiné dveře a tudíž potřebuje jinou sílu. Když se dveřmi třísknete moc, vypadáte jako ranařka a to není dobré, když málo, je z vás mdlá, slabá a neenergická bytůstka…to taky není zrovna ideální. Nejhorší je to na prvním rande. První rande je vůbec dost hrůza. Strašně stresující věc. Někdy by bylo lepší to úplně vynechat a hned přejít aspoň na třetí rande. Ale zpět ke dveřím. Je to sice těžké, ale dobré je na to nemyslet. Čím víc na to, ať už na cokoli, myslíte, tím horší to je. To víme všichni. U zavírání dveří, to může dojít až do extrému přivřených svršků, či dokonce prstů. To pak vypadáte jako nemehlo. A to nikdo nechce, zvlášť, když se snažíte udělat dojem. Věřte mi, vím, o čem mluvím. Tato záludná věc má pouze dvě řešení. Za prvé – nejezdit na rande autem. No zrovna teď to není moc dobré. Ano, procházka zasněženými, osvětlenými uličkami je tááááák romantická….ale jen když si to představíte. Protože v reálu, brodit se sněhem, dřít si pečlivě „namakeupovaný“ nos kapesníkem a skončit na pohotovosti s omrzlinami, nebo ještě lépe s něčím zlomeným, když se před objektem zájmu rozplácnete jak dlouhá tak široká….nene takhle rande vypadat rozhodně nemá. Navíc mužům to za volantem tak sluší… Ale k tomu třeba jindy. Druhým, lepším řešením je muž gentleman. Ten vám dveře nejenže otevře, on je i zavře. A pokud vám u toho nepřivře nohu je téměř jasné, že s ním na další rande půjdete a velmi ráda.