Znáte to? V pohodě si to drandíte po silnici a najednou se objeví on – tlačič. Nalepí se na vás a je po klidu. Co se stalo s dodržováním bezpečné vzdálenosti?!

Ale tlačení není jen silniční záležitostí. Dneska se tlačí všude – je to fenomén doby! Ve frontě do vás někdo soustavně najíždí košíkem, šťouchá vás do hýždí a vůbec mu to nepřijde divné. Pořád nás někdo tlačí do uzavření nějaké smlouvy (tarif, pojištění, spoření,…), tlačí nás čas a někdy nás tlačí i boty.  A vrcholem všech tlaků jsou automobiloví tlačiči, někdy též zvaní lepiči.

Jsou nepříjemní, znervózňující, vlezlí, ohrožující …. Zkrátka hrozní! A narazíte na ně téměř vždy, není jim úniku.

Nejhorší ale je, že většině tlačičů nejde o to, že vás chtějí předjet, jde jim hlavně o to lepení (dost možná se zde jedná o nějakou úchylku, či potřebu vzájemné blízkosti, odborníci by se na tento jev měli zaměřit).

Vy se jim uhýbáte ke krajnici, ti hodně ochotní řidiči ve své neskonalé dobrotě málem vymetou příkop, jen aby tlačič mohl frčet dál a nalepit se na někoho jiného. Ale on nechce. Tlačič si vybral vás a bude vás trápit co nejdéle to jen půjde. Moje maminka to řeší prostě tak, že když se na ní nalepí tlačič, začne pomalu zpomalovat až zastaví úplně a nechá ho frčet. A tím ho pochopitelně vytočí – přerušila přeci jeho tlačící slast. Vždyť to je, jako by vám někdo zabavil rozjedený dortík, to je opravdu kruté. Rozzuřený tlačič si začne klepat na čelo, koulet očima, vrtět hlavou, brumlá, nechce, ale musí si najít jinou oběť… Ovšem ne všech tlačičů se takhle dá zbavit. Někteří totiž zastaví spolu s vámi a dobrotivě se vás ptají, co se vám stalo a zda snad nemáte nějaký problém. To je pak opravdu těžké na ně ňafat, že tím problémem jsou oni. To zkrátka nejde. Jediným možným způsobem, jak tlačiče odpudit, jsou nějaké bodáky. Ovšem hyzdit si auto bodáky je tedy hnus a navíc by nám to asi těžko prošlo, takže nám nezbude nic jiného, než se s nimi smířit a brát je jako další nutné zlo, které budeme muset trpět.